REMAL stěrka - různé způsoby použití

REMAL stěrka - různé způsoby použití

Pokud máme několik starých vrstev malby, nedá se nic dělat, ale musíme je odstranit oškrábáním. Poté velké díry zasádrujeme nebo zaplníme tmelem/stěrkovým, akrylátovým a celou plochu natřeme nejlépe hloubkovou penetrací.

Po vyschnutí použijeme stěrku, kterou obyčejně používáme na vyhlazení stěn. Měla by být trochu ( hustší), některé mají i čísla. Pak tedy raději tu, která je nehrubší a i ve větší tloušťce nepraská. U tloušťky se dá říci že stačí 3-9 mm.Některé nepraskají ani přes 1cm. Naopak jemnější se při tvoření plastiky roztékají a nedrží tvar. Na nanášení hmoty se používají ocelová hladítka. Jsou různých velikostí, ale pro naše účely by měly mít zaoblené konce. Ten kdo vyrovnával plochy se trochu dostává do potíží u nanášení, protože podvědomě se snaží plochu vyhladit a nanášet jemný potah. Nyní vlastně provádí pravý opak. Také jsou různé způsoby nanášení od krátkých tahů a s jemným zakřivením nebo dlouhých s vlnitým pohybem. Možná se zdají míchance hmoty nezvyklé a někde jsou vidět ostrá zakončení, hroty nebo naopak propady hmoty až k základu. Někdy naopak tyto nerovnosti vypadají velice dobře. Když plocha začíná zatahovat – již není tak měkká, ale ještě se s ní dá pracovat, můžeme například moc vystouplé hroty či velké bochance připlácnout buď hladítkem nebo prkénkem. Tím se vytvoří přibližně stejná tloušťka, která by neměla být souměrná. Ten, kdo by nyní z takové plochy chtěl vytvořit jakoby plochy kamenů, nebo i zdiva, si může se zakulaceným dřívkem nebo kuchyňským nožem (kulatá špička) vytvořit přímé linky tahem po liště a napříč, a tím vytvoří kvádry. Další možností je divoká zeď. Vytvoří se tahy v různých velikostech. Ale i jako celek plocha vypadá velmi dobře. Tím ale naše práce nekončí. Teprve nyní přichází ten nejhezčí okamžik a my si můžeme zvolit různé odstíny. Existují různé lazury na stěny, které nám dodají zvláštní vzhled a zajímavé efekty. Jako základ je dál napuštění plastické stěny penetrací. Tím docílíme, že lazura se nám bude lépe nanášet a budeme mít více času na další postup. Pokud nechceme např. z finan. důvodu použít malířskou lazuru, tak postačí i obyčejná tónovací pasta v lahvičkách na probarvení malířských hmot ( remal,primalex, kolorka aj.), nebo použijeme akrylátové tónovací barvy a smícháme v nádobě se stejným množstvím lepidla na tapety – tedy tím co nežloutne. Pak originál lazuru, pigment, či připravenou kompozici , nanášíme širším štětcem nebo štětkou ( podle plochy) a spíše vtíráme krouživým pohybem do všech prostor a skulinek. Pokud jsme patřičně napenetrovali podklad, pak se nám barva tolik nevsákavá do podkladní hmoty. Vezmeme si nádobu s vodou a pomocí houby ještě nevsáklá místa stíráme. Někde víc a jinde necháme jakoby šmouhu. Nepracujeme pravidelně ale spíše vytváříme jakoby shluky, fleky z tmavších a světlejších míst. Pokud se nám zdá, že jsme setřeli moc nebo dojde k jinému defektu, pak zase s pomocí houby tupováním docílíme dalšího zajímavého efektu. Dokonce můžeme kombinovat i více barev. Některé druhy kamenů a přírodních materiálů mají nejen různé podoby, ale i různé odstíny a barvy. Po uschnutí pak celý prostor zafixujeme bezbarvým nejlépe matným lakem, např. disperzním (purlet, sportakryl). Po zafixování ještě můžeme udělat pomocí houby namočenou v barvě poslední úpravy. Ty pak opět přelakujeme. Tam, kde jsme vytvářeli kameny se spárami nebo desky jako obklad, pak např. pomocí malého štětce a disperzní barvy, ať v bílém nebo šedé simulujeme spáry. Tato stěna se dá omývat a protože jsme si jí vytvořili sami, nejen, že je to Váš originál , ale v případě nehody ( uražení, rozbití ) si ji sami opět opravíme. Důležité je nebát se experimentovat.